NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vodňanské komando MACHETA stojící někde mezi světem hardcoru a metalu je jedním z mála mladých domácích seskupení, které se do spojení těchto žánrů snaží míchat i suroviny mimo hojně ždímané metalcorové hadry. Od metalových drbaček, přes thrashové sekanice, které mají tendence se ohlížet na švédské nestory matematiky MESHUGGAH, putují Jihočeši až někam k hájemstvím death metalu. Growling obstarává zkušený řvoun Maty, který současně operuje i v jihočeském grindu GUTALAX a u MACHETY má, řekl bych, mnohem širší možnosti ve využití svých hlasových rejstříků. Zvuk patří k lepšímu průměru z domácí scény, obsahuje několik zvláštností, jakou je například sonická vlna, která (nejen) na počátku první skladby v basech převálcuje vše ostatní. Jako by vám u ucha někdo odpálil přebasovaný dělbuch.
Největší nevýhodou celého osmiskladbového EP materiálu, jenž nemá dohromady ani osmnáct minut, je velmi řídká tapiserie opravdu dobrých nápadů, ke kterým se rádi vracíte. Místy se pod celkem současnou maskou objevují kontury typické pro domácí skákavě HC/crossoverové kapely. Vše je konstruováno tak, aby celý stroj dobře fungoval živě, ale pokud poslouchám „Half Awake“ ve sluchátkách, tak aktuální materiál rozhodně neobstojí s vyznamenáním. Na celém CD není ani jedna skladba, která má potenciál být něčím víc, než řemeslně slušně odvedenou garážovou rutinou. Je zapotřebí zamakat na aranžích ostatních nástrojů zhruba tak, jak jsou složeny bicí - zatím nejsilnější stránka celku.
4 / 10
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.